Nejsmutnější muž na světě

Franta je ten nejsmutnější muž na světě Chodí spát okolo sedmi A vstává někdy v osm Ráno si dá pivo a z okna kouká jak slunce chvěje se A pak v koupelně myje si zuby A přemýšlí jak přežíval doposud Počítá schody v paneláku Ví kolik holubů sedí na Hlaváku Je jich tam tolik a on je sám A jeho hlasu skoro nejde rozumět Ví kolik stojí v obchodě časopisy A kolik času mu ty spisy daly přečíst kdysi A stejně neví co si myslet má Všechen beton je jen cizí svět Prsty si zkřivíš když dáš je zpět Ale ruce mám stejné jako ty Jsem ospalý a nezajímavý Můj život jenom tiše zní Květina která nevoní Možná mě jednou srazí auto po cestě do práce A tam si nevšimnou že jsem nepřišel A vymění mě další den A možná mě bude bavit sám se sebou hádat se Jestli postava v bílém plášti Je doktor, nebo anděl A vedle vypsaných propisek Bude cedulka s malým nápisem Franta Kopecký kancelář 5 A lidi budou jenom procházet Písmena stojí a furt jsou tu Ale už nejsou nositelé významu A celá představa o něm Bude jako voda když se setká s ohněm To jméno jsem slyšel ale co je mi po něm Ale ruce mám stejné jako ty Sedím a čekám až nasněží Až vločky přinesou mi klid Už skoro mrznu a pořád nic Tak prosím dej mi alespoň déšť Sám bílý hluk nedá se snést A vím že namyšlený jsem Že zmoknou ti s bílým pláštěm